Skip to content
1808–1882

XV. Nevinná smělosť.

František Matouš Klácel

Zhůru čelem se bratři nosme, K peklu jenom si mysel pekelná Shlídá, však k nebi božná. Bleskněme tím okem smělejším,

Stoupněme tím si dupem pevnějším, Čím víc pýcha se durdí. Známe my, což je náš počátek, Nejsme my hlína jenom čitelná,

Neb jen bezkořený květ. Zvířeti, kvítku Bůh je tvůrce, Nám ale jest i otec podobný, Volné vzor naši mysli.

Tak Bohu jen se Pánu klaňme, Kdož se lidem pokoří co otrok, Hnusný zrádce nebes jest. Zrádce potupme, neb poučme,

Pýše velkých ale buďme příčkou, Marné smějme se pýše. Bleskněme tím okem smělejším, Stoupněme tím si dupem pevnějším,

Čím víc pýcha se durdí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XV. Nevinná smělosť. · František Matouš Klácel · Poetry Cove