Skip to content
1808–1882

XLXIX. Píseň.

František Matouš Klácel

Kroť o srdce bolesť svou, Ač trpkosti k pláči zvou, Bůh jest – ta myšlenka dej ti síly, Když ti duch klesá ve smutné chvíli –

Srdce, jenž bez viny jest, Má jen život sladký vedst. Zlého se vždy skutku chraň, Svého těla vládě braň,

K cíli – ku svatému dál a dále, Horlivým leť duchem neustále; Tam nebe jest, kde vládne cnosť, A nebe kdež, tam blaženosť.

K záměrům se velkým zmuž, Statečně své vlasti služ, Po čem lidstvo zdýchající touží, Bídy co mu kruhy bolné krouží,

Chtěj a čiň a jiné veď, Na svůj osud málo hleď.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.