Skip to content
1808–1882

XLV. Utěcha.

František Matouš Klácel

Neplač přáteli dél, hřích že triumfuje, Smyslův míře nevěř, hloub ale čti v duši, Hlas tam pevně ručí lidstva za prospěchy, Marná zástava zlostných.

Rozkrok nezměřený má věku Genius, Stokrát buď oceán cesty překážka mu, Stokrát zahradivé Alpy nahrňte se, Špatná jen jste hromádka.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XLV. Utěcha. · František Matouš Klácel · Poetry Cove