Skip to content
1808–1882

XLII. Mé potěšení.

František Matouš Klácel

Více než mlaďoch bujarého srdce, Vtiskna své první milené panence Na rty žertovné blaženou hubinku V zápalu cudném.

Nežli sám básník, kdy ho Můza plodná Obdaří písní hotovou milosti, Pak mu poslouchač rozumem upřímným Pochvalu tleská.

Já plesám, plným i citem zahořím, Když vidím, vroucí slovo mé slovanské Žeť ve rozsvitlé koření ve mysli Mládeže vtipné.

Přijďte důvěrní hoši, přijďte panny, Zasvětiť nechtež si život Slovanstvu, Schopte, co moudrosť znamená a věčná Pravda co žádá.

Učte bezvinný si život spořádať, Formy úzkostné jalovosť shodivše, Ku cti nezrušné směle zas povýšte Přírody zákon.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XLII. Mé potěšení. · František Matouš Klácel · Poetry Cove