Víc lubím volnosť nade všechny slasti,
Neb radosť tělná zprotiví se bez ní,
Ach! blahosť vnitřní se neujme bez ní,
Poklid uvadne.
O člověk šťastný, co ve domku vlastním
S svou ženou sladkou a hravými dětmi
Živ jsa bezpečný mrzutého pána
Vrtochy nezná.
Spíše hlad ztrpěv žlutavý vyzábnu,
V lednu modřícím zatopiť si nechci,
Rád se prostičkou přiodím halenkou,
Nechte mi volnosť.
V mysli otrocké udusí se božnosť,
Jen totiž volný Bohu jest podobný,
Však v nevolnictví koření padouství,
Právo zapádá.
Dám ti, řek ďábel, do sytosti chléba,
Mnou povýšen víc nebudeš se báti
Pádů úrazných, země panstva dám ti,
Padni a klaň se.
V horlení božném na to řek mu Krystus:
Má člověk sloužiť Bohu jen pokorně,
Nesveden chlébem, břicho nejsa pouhé,
Obludo odstup.