Tuť jest Dobrovský, zastav zdělaný se pocestný,
Snadno to oslavené došlo ti jméno k uším. –
Vesloval on statný v moři nesmírnosti vědecké,
Zlášť volně slávská kráčela Můza při něm.
Osmělená ztracený ve Slovansku zakládati Parnas,
A krajanův rezivý brousiti pilně jazyk;
Zem ho vědám zrodila chrabrá Uhersko-slovenská,
Kde zdařilého za něj Můza miláčka chová;
Jej ale odjavši slavné dopřála těhotné
Čechii, ať se ve něm shlídne ve čas porodu,
Pak se ním honosíc vodila přes Slávii šírou,
Jenž mu ve srdci celá prostory dosti měla;
Uzřela jej Polská, hřmotná též Rusia sestra,
Navštivil i v Švedském dávnověkosť zajetí;
Posléz juž unaven klesnul zde v lůno Moravské,
Snad býť vlastenských símě a zástava věd. –
Zkřis teda ó Moravo! plodnosť ducha odpočatého,
Krásnější založíš tak pyramídu činem. –
Zde Slávský genie k zdařilosti své syny zasvěť,
Šat tudy zprachnivělý lásky ku vlasti, vědám.