Srdce nezkažené lásce otevřeme
Bratři! láska totiž vesměru vazba je,
Sžírá však se nenávisť,
Všecken též i oheň země.
Mezník zdažli je den touhy milostivé,
Mílí lásky oheň má-li se ochladiť,
Roznícen co Bohem jest,
Věčným veškera původem?
Nůže juž úzkou z mysle vyhoďme mez,
V níž se rozpěněné touhy prohánějí,
Chvílkou jen se bavíce
V párné trampoty nížině.
Hleďme božnočiní v celku se rozplynouť;
Kapka pilně hledej cíl v oceánu si,
V celku hvězda točí se,
Tvorné kol sebe slunce jen. –
Dítku svět velký prso je matčino,
Mládci, hlas kdy mění, Milkovo mazlení
Cílem jest, ale nám buď
Šírá vlasť v středu myšlenek. –