Skip to content
1808–1882

LXXVIII. Píseň lovčí.

František Matouš Klácel

Bratři na honbu zovu vás, Trouby volá juž jasný hlas, Nedlete – nedlete; Příhodný nemařte čas,

Drzé zvěře plné lesy, Stádo po pastvách se děsí, Rolník slzy hořké stírá, Že mu sytý chleb sežírá;

Každý stroj Trefnou zbroj. Neb chyť šelmu zlou za uši, Bivoje kdo smělosť máš,

Na Libín ji nes Libuši, Jméno věčné zachováš.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
LXXVIII. Píseň lovčí. · František Matouš Klácel · Poetry Cove