Pověz vlnko šedivého dýmu, Kam se valíš na křídélkách houpavých? Viď, ty hledáš sestry outlotkané Jak myšlenka myšlenku.
Připojíš se vroucím objetím, Připojíš se k přátelskému spolku, A to k spolku pevnějšímu, Čím je odpornější tuhá
Horních krajů násila, Až splynete v barvodělnou Útrpných nebes slzíčku, – A po tvářích nebes zasmucených
Ty slzíčko žádostivě stíkáš, Zvlažiť plamen země bolesti; – Však líbajíc těšitelně Ústka, ňádra bylinek,
Nemáš stání – dále spěcháš S náručí pro sestry odevřenou, Naleznuvši tak přitiskneš, Že tělička malé boubelaté
V jeden splynou klín plnější, Ten zas nový hledá sňatek; – Juž mocnější sebrav oudy Co červíček v koleji se plazí;
Víc červíčků ještě němých V jeden se potůček slíbá, A potůček juž má hlásek, Maje smělosť v oudech čerstvých
Zdorně hájí vlasť milou svou; Juž jej husa nevypije lakomá, A kamínek nezabrání běhu Ani chlapců hravých splávek. –
Aj potůčku zdornoběhý Co svým neodpočneš oudům, Tak napilno namáháš se A tak bubláš zavždy nevrle?
Zdá se, že mi bubláš za odpověď: Ach já hledám bratříčka milého, By se semnou spojil věrně K dosáhnutí cíle mého,
Který já sic neznám sprostý, Ale živě cítím v prsu nepokojném. – A potůček nehledá nadarmo; V krátkém čase mnoztví
V jednu sílu shledá se mladíků; Proud to mužný; neotrocký, Dlouhý život má a ziskonosný, On se směje malého človíčka
Předepsané vazbě, hrázem, Věčným skálám jen se vyhne, A to hlukem, jak by nepodal se, Ale hrdým vyhýbá se během, –
Však vím, proč se vadí hlučně; Že mu skály zabraňujou rychlej V náruč vlít se řeky snoubné, A s ní v jeden vtěsnati se život;
Objetí to bude vroucí, pevné, Že se nezpustějí lásky, Až se v šírém octnou oceánu, V svatý rozplynuvše vesmír,
Pro nějž není hrobu více A hrobaře nižádného. – Tam spěla vlnka dýmu šedivého, Tam i slza nebes tváří,
Tam potůček bublavý, Tam proud s řekou objatý. – Aj co pravíš člověče nádherný, Jenž ve úzkých srdce mezech
Na práchnivých žádostech uvázneš!
Cookies on Poetry Cove