Vítej mi jarní slunce na obloze,
Krásný v nebeském prstenu tys klenot,
Tys prso, jenž kojíš životnosť
Temnomilé jalovosti bráníc.
Koulí se před tvým nemžikavým okem
Hudbou velebnou vesměru rozloha,
Cherub novou skládaje hymnu
Tvé si paprsky volí za verše.
Ach kdož ujistí, zdažli usouděno
Též nám po zdejší úlohy odvodu,
V šatě novém ze světla tkaném
Kdys doletěť takové do výšky? –
Snad! – předce věrný s obce nebešťanů
Já shlídnu slávské vlasti do nížiny,
Radostně opravy prospěšné
Skládaje v pokladě mé blahosti. –