Prýští se studánka pode křovím,
Jako slza pod obočím černovlasým,
A potůčkem teče hovořivým
Po vábících smysly lukách;
Jako slza teče po barevných lícech
Cudné panny lásku skoušící,
A to teče k spáse louky,
Proto se vždy jasně směje,
Jak se směje srdce dobročinné;
Slunce, měsíc, hvězdy
Rády se v ní shlídají –
A když nebe zasmušené
Slzy blahodějné vylévá,
Studánka si též zakrabí
Své čelinko studené;
Jak se vypláče nebe,
Vyjasní se též čelinko,
Vyjasní se očko modré
Vývařivé studánky –
A když kráva tupocitá
Přežvýkavši krásu louky
Přiblíží se žížnivá,
Podá ji hostinský kalich
Stříbrného toku ráda,
Jen tu, když hovadským krokem
Do prsou ji tlápne citlivých,
Nevrle se zakalí,
A zabublá rozhorlená,
Brzo však se stiší hněv mladický,
Zas se modré očko směje,
Snad to řecká tam Najada,
Nebo slávská dušinka je klidná.