Aj ty švitorný zpěváčku!
Ty čermáčku stydlivý!
Proč tak temně zpíváš,
Ach tak temně po lesích slovanských,
Snad ti borové jsou lesy
Příliš černé, jak pohřebným
Pokrovem přikryté, –
Snad tě kalous děsí věštný,
Aneb výři houkaví;
Ach snad nedopýr ošklivý?
O čtveráčku, jen ty zpívej,
Skryj se ale v křoví stínu,
Zpívej, zpívej třeba kradmo,
Uslyší tě lesů hustých, černých
Poustevník a duch zaklený,
Uslyšev tě zaplesá ve srdci,
A to v srdci dobromilém. –
On si šeptne pyskem nedůvěrným:
Bys byl hlasitým slavíčkem,
By se pozastavil pocestný upřímný
Tvému rozuměje zpěvu,
Aneb bys byl orlem prudkým,
By se nad tvým zaradoval letem
K nebi hledě, odkud spása prší, –
Však i co čermáček malý
Prostým zpěvem, však upřímným
Veselíš ty pouštku moji,
Jen se vějičky chraň zrádné,
Na studánce naliknuté,
Pij jenom rosičku ranní,
A po listkách myj své křídélka,
Bys na lepu svodném
Neuváznul žalostivě,
Ach na lepě, co juž mnohé
Zkázu schystal dušince,
To dušince zpěvomilé. –