Kvítko když prudkým pouvadlo parnem,
Žížnivé lační rosivém po chládku,
Pak si ústrojnou hlavu svou skropivši
Skříseno dýchá,
Pozdraví jitřní veselou se tváří
Slunce zas východ, a vydá pobožně
Vůně své jemnosť, a koná, co zákon
Veškera káže. –
Slyšte najdražší krajani Slovanští!
Až i svadlým dostane nám se chládku,
Schýlenou smutkem hlavu zas napřímí
Sláva i hojnosť.
Němci písarskou zanecháme chválu.
Jen na nás hrdým okazuj si pérem,
Žeť se černidlem ruka nám neblýští
Systematickým.
My v život platnou vkořenivše činnosť,
Vlasť si omládlou ošatíme skvostně,
K zlosti výchlubným tupičům Slovanstva
Vám bakalářům!