Co bys počal lístku zelený,
Kdybys nebyl na větvičce?
Lítostí bys žlutl v tváři,
Dušička by vyschla žalem,
Větr by si z tebe posměch tropil,
Až by tebe v prach proměnil,
Ve prach k potlapání na cestě. –
Co bys činila větvičko křehká,
Kdybys nevisela na halůzce?
Na haluzi starší sestře,
Jenž tě chová a napájí věrně;
A halůzko víš, že beze kmenu
Nelze tobě dočkati se
Svatebních rozkoší jara;
Kmen však pískem kolikerým
Z matky země pije život,
Z matky prsů, které láska
Novým vždy nalívá mlékem. –
Aj tak miluj lístku zelený,
Miluj ty větvičko křehká,
Miluj haluz, a ty kmene hrubý
Miluj živnou matku zemi,
A občane velký, malý,
Vlasť miluj svou matku právokojnou.