Výš než mračna plovou, prudkoletý orel
Křídlem osměleným pyšně se zdáluje,
Patří nezkaleným slunce ve žár okem, –
Nad věštných dalekosť hvězd nepostíženou
Básník v božnocitém zdvihne se zápalu;
Až pak v nezměřivém rozplyne názoru. –
Aj tam všechno jináč pravdy na výsluní,
Než tu v krátkozraké zjevno je nížině;
Zřejmý tam je osud rozložený světův,
Jenž tuť rozmanité klubko dějův vine,
Zřejmá jednoduchá ku světu osnova,
Koncův tuť vidomých, tamto počátkové
Zdejší tváře hrubé jádro a obživa,
Plápol slunce tu bez východu, západu;
Odkud nám se šeří soumrak a úsvita –
Tam básník v blaženém zdvihne se výletu.