Skip to content
1808–1882

LVI. Píseň zarmouceného.

František Matouš Klácel

Břinkni v strůny v srdci mojím, Břinkni zdlouha, bouřlivě, Každá zazní zvukem svojím, Každá zazní plačtivě.

Najzvučnější schopná slasti, Chýstá měky truchlozpěv, Ach jak počne, želí strasti, Budí lítosť, budí hněv.

Aj jak láska čisté panny Blaží srdce citlivé, Ach mně láska keř je planý, A má trny jizlivé.

Aj jak jinoch volným krokem Sladce život zažívá, Stárna, každým věku tokem Svojím víc se nazívá.

Ach mi čím dál život běží, Bolněj ráj se zamíká, Víc na šíji břímě těží, Rána v srdci zatíká;

Nikde, nikde žádná spása Mukám mojím nesvítá, Ach mých vzorů sněná krása V této poušti zakvítá.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
LVI. Píseň zarmouceného. · František Matouš Klácel · Poetry Cove