Stoupá mrak černý na nebeskou oblohu s hrůzou,
Slunce studem kryje tvář.
Prach se točí černý, věje víchřice, větve se lámou,
Blesk sikotá, bije hrom.
Prudkoletý zuřivým rachotem sype led nebe průtrž,
K záhubě proudy se dmou.
Lítaje řechce Satan, blažený žeť zoufaje rolník
Lebku rve spocenou.
Zrůstá takto hněvů sveřepých v duši mrákota hříšná,
Záclona světla nebes.
V žílách krev se pění, tluče srdce, mozek se pobouří,
Jiskry sypou se z očí.
Odcizený sobě, v zaslepeném ztěku úzdu potrácí,
Šelma se vlády chopí.
Řechce Satan plesavý, zaletí ale mutně na výsosť
Božnorodý genius.