Odstup zpotvořilý, hejsku vyhýralý!
Nezná juž tebe víc, matka žalostivá,
V čas svůj, službu si tvou přísně zakázala,
Slávou tež pohrdá z tvé ruky Slávia; –
Božnosť jak pochopí zotročená mysel? –
Roznět srdce, co jest bahno neřádové: –
Tvou moc z hanby kutý váže řetěz k zemi.
Jak doufáš k nebi až nésti padouchu se,
Ohněm nadsvětovým srdce zapáliti;
Odstup, chlouby se zdrž, matku nešal slovem –
Vlasť kdož chcem milovať, božně chovejme se.