Skip to content
1808–1882

II. Sladkosť Můzy.

František Matouš Klácel

Jest mi příjemné zeleného háje Horku letnímu zdorovať ve stínu, Z bublavé chládek vody vývařiska Píti nekalný.

Jest mi příjemné s milenou panenkou Pod večer vonný při šerém měsíčku Vroucně rozmlouvať o milosti cudné, Rozkoši sladké.

Jest mi příjemná zvolená společnosť, Kdež se srdečnosť vyjeviť nebojí, Bez forem úzkých kde celým se srdcem Volno je smáti.

Kníha tež moudrá duši mou vyráží, Jenž mi dá soudiť, a nové myšlenky V mysli mé křísí, nebo mé zajímá Srdce citelné.

Předce najvětší ale slasť pocítím, Můza když vroucná v duši mou sestoupí, Káže, nadvšední city mé zanítíc Zpívati božnosť.

Srdce jen podpal mi citem vřelejším, Zpěv mi jak můžeš napověz plamenný, Ať se ním Slavské probudí jonáctvo K záměru slávy.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
II. Sladkosť Můzy. · František Matouš Klácel · Poetry Cove