„To co v tvém, vlastenče, mozku chvěje,
Tisícím již dávno srdce hřeje,
Nic nového není v slovu tvém.“
„Pokuď se co jen ve srdci skrýva,
Plynné, plaché, neusedlé bývá,
Až si tělo stvoří v slově svém.
Slovo jest památník ducha stopy;
Pravdu syje každý, vázat v snopy
V úkolu nacházím mi daném.“