Růže, růže, musím tobě láti,
Márná růže, kdy se počneš káti
A kdy svlečeš tvůj proklatý šat?
Rdíš se, by se na tě každý díval,
Usmíváš se, by se svět usmíval,
K utrhnutí lákáš smilný hmat.
Pravdu máš, dobrý hyosciame,
Za svatého tebe uznáváme,
Škoda jen, žes muchomůrky brat.