Z kratochvíle slon se houpal
V pavučině hebounké,
V které pavouk mušku skoupal,
By z ní vyssál mízy slaďounké.
Muška se nad slonem rozhorlila
Řkouc: To býti má křesťanská láska?
Byť i slečna ducha vypustila,
To se nic netýká břichopáska?
Bys mě vysvobodil, čest ti káže,
Já vím, z vděčnosti co učíním,
Ruku ti podám, ať kněz nás sváže,
Pak tě zavždy v strastech zastíním.
Slon praví: Čest pavoučímu právu!
Pro mě nesmí pavouk ujmu mít;
Budem obá míti věčnou slávu,
Chceli mě za tebe, muško, vzít.