Skip to content
1808–1882

45. Chlapík.

František Matouš Klácel

Zrůstem těla srdce též se šíří, Více člověk s okolím se míří, Ale pak ubývá srdce kvap. Jak malé milostky v něm odkvětly,

K šířce světa srdce se rozsvětlí, A pak jistý smělé nohy tlap. Pára jest, kdo v oblacích přebývá, Červ, kdo v tmavou rudu se zarývá,

Čí pak střed je světa střed – ten chlap.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
45. Chlapík. · František Matouš Klácel · Poetry Cove