Když čteš, bratře, ohlížíš se na to,
Zda je jako z tvého srdce vzato,
Sice mrzutě spis odhodíš.
Co by v srdci člověčím nechvělo,
To by arci špatnou cenu mělo,
Dobře, zda tak zvyk svůj dovodíš.
Ale jak kdy, bratře, již již haníš,
Dřív než v srdci svévolnost odstraníš?
Nežli v sobě člověka zrodíš?