Vím, když bych vám srdce své otevřel,
Že by na ně žádný nezanevřel,
Ale Bože, kyž bych jen to směl!
Věstec jsem, a proto nemám víru,
Smířuju, a proto nejsem v míru,
Mám nenávist, že jsem lásku chtěl.
Právě to, co mám, že nemám, lají,
A co nemám, na mně vytýkají,
Krákorají za mnou, kde jsem pěl.
Hrdý nerozum v mých slovech rýpal,
Z druhé strany cizí had mě štípal,
Já bez hněvu za oba se rděl.