Lípo, lípo, co pohnutá šumíš,
Zda-li v pravdě sobě si rozumíš,
Neb rozmárný tebou hýbá dech?
Rozmárný dech více mnou nehýbá,
Anjel strážce na větvech kolíbá
Jaré děcko, čase zlý, je nech!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
282. Kolébka. · František Matouš Klácel · Poetry Cove