Tam ve panské zahradě
Mnoho stromů stojí,
Stojí ve pěkném řadě,
Již pochoutku strojí.
Strojí, strojí, pro koho?
Snad pro zahradníka?
Ach ten málo má z toho,
Leda žalobníka.
Stromy rády žalují,
Přišel by ze chleba,
Však mu přece darují,
Co mu jest potřeba.
Stromy kvetou pro pána,
Též ovoce nesou,
Nechtíce být trhána,
Sami se mu třesou.
Dovolil pán z milosti,
Ať ku květu voní
Sprostý lid z dalekosti,
V podzim dráb jej honí.
Dráb zahání, zavírá
Slotu rozpustilou,
Zprávcův chlapec sebíra
Škodu mu nemilou.