Skip to content
1808–1882

267. Ponaučení.

František Matouš Klácel

Hrdličko sivá, tys dobrý pták, Ty jen svoje miluješ, Ke všemu jen cukruješ, Dál vše necháš tak a tak.

Proto míváš malovanou klec, A to v panských zahradách; Dětem v měkých posadách Louskáš hojný, sladký semenec.

Když po dlouhém věku umíráš, To je nářek slečinek! Ležíš v rakvi z květinek, Na hrobečku věnec máš.

Ta kratičká píseň zpomíná, Že kdo chce posluhovat, Klanět se a cukrovat, Že se vždy u pánů dobře má.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
267. Ponaučení. · František Matouš Klácel · Poetry Cove