Žalovali sousedé na sebe,
Každý že jináč hlídá do nebe,
Každému se jináč podobá.
Jeden praví: „Hlupák kdo co vidí.“
„„Že se za svou bezbožnost nestydí,““
Druhý zase za odpověď dá.
Přišli k soudci, předkládali víru,
Soudce, vzav rozumu svého míru,
Praví: Každý z vás jen šalbu má.
„Ukřížujte!“ sousedé vykřikli,
Proti víře soudcové se spikli,
Jiný soudce hned se vyhledá.
Druhý soudce bez okolků praví:
V každé zdravé hlavě rozum zdravý;
Každý ať to s sebou vyjedná.
Skřikli všichni: „První atheista,
Druhý zase indifferentista,
Ať nás jiný soudce spořádá!“
Třetí soudce praví: Všichni máme
V sobě papršlek Božství, tím známe
Božství tak, jak každý v sobě má.
Sousedé volají: „Vždy je hůře,
Soudce padl v náruč té nestvůře,
Která pantheismus se volá.“
Druzí soudci chytře je vybídnou,
K boji krvavému ať nahlídnou,
Komu právo pravý Bůh přizná.
Aj tak sousedé se bijou, bijou,
Když ochladnou, zase se napijou
Z číše, kterou jistý duch chystá.