Znám já roucho modré, roucho řásné,
Samorostlé, nádherné, překrásné,
Kdo se as v to roucho odívá?
Odívá se, oděn jest v ně stále
Král, jenž zdvíhá z prachu všechny krále,
A je v prach jak listky zavívá.
Roucho toto Matka panna tkala,
Světův spasiteli v oděv dala,
Němec v Trieru je ukrývá.