Ach rozoumku, jak ty již omdlíváš,
Vůli, sestru svou, že nevyzýváš,
A na darmo troubí vtipný zvuk.
Vůle, proč ty pěstí zas nekážeš,
Na jakési vějčky prý se vážeš,
A jen slepý tropíš, marná, hluk.
Smysl prý mnohého si nevšímá,
Mozek na okážku se nadýmá,
Jen hubinkám hude srdce tluk.