Znám nevěstu sličnou, přebohatou,
S bujarým ženichem dávno sňatou,
Hned v kolebce spojil je Velduch.
Hned po sňatku rozloučil zas dítky,
V rozlíčné je rozsadil příbytky,
Však nechal vzájemné touhy ruch.
Hledají se, potkají se, vysknou,
K srdci se vřelému věrně tisknou,
Ach na chvílku jen, jak zvuk a sluch.