Květobůžku, rač mi to popříti,
Pouhou formou bych se mohla skvíti,
Barvou, vůní sprostou pohrdám.
Takto praví růže v své ozdobě,
Nechtíc v zemské býti víc porobě. –
Květen praví: Vůli ti nechám.
Růže vůni skládá, barvy stírá,
Nevědomky tím chudák umírá,
Šeptajíc: již pouhou formu mám.