Skip to content
1808–1882

243. Světlo.

František Matouš Klácel

Světlo, tys blažený cit vesmíru, Jednota v nesměrném světův víru, Tys myšlenky Boží věčný stín! Světlem v přerodu Bůh život rosí,

Ach, o světlo živočích ves prosí! Světlo svět jest a ne v světě klín. Však to světlo květ jest tmavých světů, Život sluje světlo skvělých květů,

Duch pak nejsvětlejší Boží stín.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
243. Světlo. · František Matouš Klácel · Poetry Cove