Skip to content
1808–1882

242. Jeden Bůh.

František Matouš Klácel

Věčný Bože, kdo by tě zapíral, Tenť by šílen z oka zrak setíral, Věčný Bože, tebe každý zná! Tebe každý zná, ač ve své míře,

Pravda veškerá nemá kacíře, Jistý pambelíček jen žehrá. Pambelíčka ctitel svým nazývá, K vlastnímu obrázku se modlívá,

Věčný Bůh vesmír v svém klinu má.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
242. Jeden Bůh. · František Matouš Klácel · Poetry Cove