Skip to content
1808–1882

236. Sýmě světů.

František Matouš Klácel

Pravíš, slovem Bůh že světy stvořil? Tedy v jsoucnost vůli svou ponořil, Svaté „Staň se!“ sýmě světů jest. A když vůle Boží sýmě světů,

Pověz žáčku, jakých asi květů, A jakého ovoce má nest? Každý květ ze sebe nový rodí, Až se nejvnitřnější vysvobodí,

Co to asi sledně za květ jest? Na to žáčku vtipně se ohlídej, Pak si sám otázky zodpovidej, Co je svoboda, dobré, neřest.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
236. Sýmě světů. · František Matouš Klácel · Poetry Cove