Skip to content
1808–1882

235. Vesměrnost.

František Matouš Klácel

Aj pověz mi učený lekaři, Co tělesné zlé, jenž život maří? Toť jednoho údu nádhernost. Ty, jenž práva žezlem lid zpravuješ,

Řekni, co občanským zlým jmenuješ? Jednotlivých údů nevěrnost. Aj, umělče, což v tom oblíčeji, Že se nad ním všichni lidé smějí?

Čela, nosu, brady nesměrnost. Ruchu rozlíčnost v obecném ruchu, Pravda, dobro, krása těl i duchů, Náboženství celku vesměrnost.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
235. Vesměrnost. · František Matouš Klácel · Poetry Cove