Skip to content
1808–1882

231. Velživot.

František Matouš Klácel

Měsíc šeří, hvězdičky se třpítí, Slunce, louč a mnohá muška svítí, Jest pak jedno, jedno světlo jen. Mrzne, taje, vedro, zima míhá,

Tmí se, dní se, věk a věk ubíhá; Však to všechno jeden věčný den. Růže rdí se a slavíček pěje, Mudrc skoumá, rek pořadá děje:

Zdali všechno jeden život jen?

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
231. Velživot. · František Matouš Klácel · Poetry Cove