Skip to content
1808–1882

218. Hubičky.

František Matouš Klácel

Hubičky, hubičky, pěkné zboží, Kdo na krám basnický vás vyloží, Bobkový ten věnec jistý má. Duch kdy vroucně přírodu polibí,

Tuť od kalu světlo se vytříbí; Ta hubička pravdy jméno má. Příroda kdy líbá ducha v čelo, Svatý otřas jí pronikne tělo,

Krása v naše údolí stoupá. Však když v jednom a tom samém ruchu K přírodě lne duch, příroda k duchu, V pravdě krásné dobro se koná.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
218. Hubičky. · František Matouš Klácel · Poetry Cove