Skip to content
1808–1882

211. Konec.

František Matouš Klácel

Aj co vědě všelijak přezdíváš, Touhu její bezbožnou nazýváš, Že si nikdy, nikde pokoje nedá. Jiným zdá se, náboženství svaté

Že ve vědě nejvroucněj rozžaté, An vždy stopy Boží jen hledá. Ptáš se, kdy chce býti přec hotová? Až vystíhne moc Božího slova,

Až celý se v duchu svět vměstná.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
211. Konec. · František Matouš Klácel · Poetry Cove