Divné věci zjevují se zraku,
Když se v nerozhodlaném soumraku
Neurčitý míhá v lese tvar.
Čilé ucho uráží rozzvuky,
Piskot, skřipot, hvizdy, kotlů tluky,
Než se uchystá soudobný zdar.
Valným klokotem se v srdci vaří
Mladych citův plyn, a z hříchu škvaří
Duch si jádro své, kýž ne na zmar!