Dřív než srdce díváka zahřálo,
Krásné dílo před umělcem stálo,
Dávno v čilém duchu hotové;
Však co plaché stíny v plynném tvaru,
Před spasením skutečného zdaru,
Jak kdys v limbu svatí otcové.
Mistr slova v pokladu svém bádá,
Vidy v slov barevných kytky skládá,
Jenž jsou krásných těl obrazové.
Outlí, outlí hmota krásotníka,
Nejoutlejší slovo jest básníka,
Věštce slávy tužby časové.