Kam milá včeličko, kam putuješ,
Jak si cestu pestrou pamatuješ,
A nezmýlíš daleký si oul?
Ty po loukách, ty po hájích lítáš,
Všech květin, stromů dušičký smítáš,
Byť slovanský, byť německý sloul.
„Z matky naší, z obecného středu
Plane zář, paprsky k zadu, k předu
Nás nesou, by ještě dál kdo ploul.
Však kdo chybu má na divném oku,
Toho pojme blud hned při roztoku,
Trmácí se a vždy mine oul.“