Skip to content
1808–1882

185. Naděje.

František Matouš Klácel

Aj to budou pěkné, pěkné časy, Až dozrají svaté pravdy klasy, Ta lež pekelná se pochová. Každý jak je, tak se zpříma zjeví,

Odfofruje nalípané plevy, Světa tvář se vysvětlí nová. Ubožátka jistě neschudneme, Nad jiné my krásnější budeme,

Když se kůra špatná rozková; Ale nafintění vy panáci, Za červenou šupkou prázdní raci, Vaše hanba bude hotová.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
185. Naděje. · František Matouš Klácel · Poetry Cove