Kdo by ducha v klec časnosti svíral,
Ten by v šílenosti svět zapíral,
Svět zapírat trochu hrubý blud.
Svět člověčí arci vždy rozpádá,
Proto že jej duch vždy nezakládá,
Však zakládá jej pyšný přelud.
Tento přelud ducha chce pochovat,
Ale může dlouho pouta kovat,
Cíle rouhavý nedojde trud.
Kdyby věčný nebyl duch, udáven
Byl by dávno, dávno ohněm stráven,
V který dávno duje zlý nestud.