Skip to content
1808–1882

177. Dlouhý den.

František Matouš Klácel

Život osoby jest sice krátký, Jeden rozum nedostačný, vrátký, Brzo jeden, druhý unaven. Ale cestu máme dlouhou, dlouhou,

Bídně kulháme za věčnou touhou, Ach kdy bude cíl náš dosažen! Aj jen vryj se budoucnosti v žíly, Zanesou tě, zanesou ku cíli,

Dosti dlouhý člověčenstva den.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
177. Dlouhý den. · František Matouš Klácel · Poetry Cove