Skip to content
1808–1882

174. Omyl pekla.

František Matouš Klácel

Mocným křídlem přes svět šírý lítá Svatý duch, vybledlé dny zamítá, Vroucím dechem přítomnost pění; Když rozpění, jezerem zamíchá,

Mnohá vlna děsně na břeh šplíchá, Splachne rum a vlastěm tvář změní! Tvář kdy mění, peklo se raduje, Výdělek si z rozvrhu slibuje; –

Špatně peklo vír cení.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
174. Omyl pekla. · František Matouš Klácel · Poetry Cove