Směle rozum člověčí si vede,
Každou látku na svá pásma spřede,
Zláště mnoho vymýšlí náš věk;
Vymýšlí, vymýšlí, ale k čemu?
Zda děkuje lid přítomný jemu?
Neděkuje lid, tím víc člověk;
Nechce lid, jak rozum svět pořádá,
Ale ve dne v noci každý bádá,
Jak se schválně trýznit ve spolek.
Byla by hezká skřípců hromádka,
Jež vynašla ta pilná čeládka,
Pýcha, nerozum, otrocký vztek.