Velživot kdy svoje divy snuje,
V laskavé se temno zahaluje,
Zvědavému oku dobře skryt.
I včeličky kdy svá díla klenou,
Všetečnost díváků odeženou,
A zatřou náhlídku ve svůj byt.
Umělec kdy v tělo cit strojívá,
Nerád svědky v samotě své mívá,
Nežli plod ulízán, než omyt.
V tajné snopy Velduch děje váže,
Věštci jen triumfu blesk okáže,
Nežli vítězům zde věnec svit.