Ti, kteří ze sebe sloupli kůru,
Z doliny pošmourné vzlítli zhůru,
Vidí to co dřív a vidí dál.
Ti, jenž v škralupině márně sněli,
Zmínku o videch horských neměli,
Proto o ně žádný též nestál.
Buď si tak, ať ostanou ve kůře,
Ale pro ty horské to nejhůře,
Dolinák že na ně jak chtěl lál.
Horský, novou denně maje psotu,
Pozlobit se nesměl na slepotu,
Odpusť jim to pane, svatě přál.